Historie

 

ZpětÚvod

Nedávná minulost

Stav Tančírny byl do roku 2015 neradostný, budova byla ve velmi špatném stavu a bez okamžité pomoci by další roky nevydržela. V minulých letech se ovšem novým majitelem stala obec Bernartice, která se v rámci svých možností aktivně snažila o její záchranu. V září roku 2009 byl vypracován projekt na rekonstrukci Tančírny, jehož součástí bylo i obnovení původního zadního traktu s úmyslem vytvořit víceúčelový objekt s bezbariérovým přístupem. Po 5 pokusech o získání dotace na opravu, byla 6. žádost úspěšná.  Na podzim roku 2014 se mohlo začít s rekonstrukcí.

Vznik a historie tančírny (1)

Dříve jedna z nejkrásnějších staveb v okolí Javorníku. Tančírna a restaurace se sálem, postavená v secesním stylu, patřila k vyhlášeným výletním místům obyvatel Javorníku i širokého okolí. Oblíbené byly pěší procházky z Javorníku, přes Jánský vrch, Čertovy kazatelny, hrad Rychleby a zpět do Račího Údolí, nebo z Nových Vilémovic do Račího Údolí přes Červený Důl. Před válkou se zde o sobotách konaly zábavy, o nedělích čaje s hudbou.

Okolí malebného místa zkrášloval parčík se skalkami, rododendrony, okrasnými dřevinami a stylovým venkovním posezením. Na místě pozdější Tančírny stála koncem 19. století dřevěná parní pila, která patřila vratislavskému biskupství. V blízkosti se nacházela malá pekárna s prádelnou u Račího potoka a naproti obytný úřední domek rovněž patřící vratislavskému biskupství. Na tomtéž místě na začátku 20. století vznikla vlevo od silnice na místě pily tančírna s restaurací a hostinskými místnostmi, vpravo byl obytný úřední dům adaptován na restaurační a hostinský objekt.

Po jeho pravé straně byl postaven dům podkoního a stáj pro koně, dnešní hájovna; bývalá pekárna s prádelnou byla v roce 1906 přestavěna na malý lokál zvaný „Jägerstube“ („Myslivecká jizba“). Všechny popsané budovy byly provozně propojené.

Zde je třeba podotknout, že celkově v Račím Údolí stálo asi pět výčepních či restauračních zařízení: kromě zmíněných tří ještě tzv. „Waldhaus“ s šenkem a penzionem, který od roku 1913 provozoval Franz Winkler, a tzv. „Haus Isolde“, výletní restaurace s možností ubytování a tanečních zábav, dnešní budova tábora. Není tedy divu, že dolní část údolí žila bohatým společenským životem a byla oblíbeným výletním a turistickým cílem. Secesní Tančírnu sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion (prameny označují její sloh i jako švýcarský) nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg (Jiří) Kopp v letech 1906-1907, a to na místě již zmíněné zbourané parní pily. Podle kardinála Koppa (1887- 1914), který je u nás znám i tím, že založil vidnavský kněžský seminář, získala Tančírna i své jméno - Georgshalle. Koncesi na restaurační a výčepní živnost získalo biskupství 17. prosince 1906. Zděné přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části, další dvě místnosti se nacházely v přístavbě. V severní části přízemí (tedy směrem k Javorníku) byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se nacházela zásobní komora (špajz) a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální zařízení a dokonce na výtah, kterým se jídlo a pití dopravovalo nahoru do sálu. Vnější schody (dnes rozbité) vedly k samotnému přes 20 metrů dlouhému lokálu a tanečnímu sálu, který byl zbudován celý ze dřeva a skla. Sál byl obklopen dřevěnou verandou, obložení bylo barevně lakované, dřevěné trámky byly zdobeny plastickými ornamenty (zejména vinnou révou) a nejkrásnější částí Tančírny byly barevné vitráže, v modrém a zeleném tónu, složené v secesním kánonu. Celá budova byla elektrifikována.

Park (2)

Parčík vznikal společně s Tančírnou roku 1903. Jednalo se o přírodně-krajinářskou partii s pravidelnými prvky v centrálním prostoru před schodištěm do budovy. Ze severovýchodní níže položené části parku vedly schody středem skalky k parteru před restaurací. Místo pro venkovní posezení hostů zaujímalo asi dvě třetiny této plochy, zbytek byl rozdělen do dvou čtverců osetých trávou a osázených dřevinami osově uspořádaných s Tančírnou. V severovýchodní části parku, mezi silnicí a Račím potokem, bylo vysázeno jen několik solitérních jehličnanů tak, aby byl pro přicházející návštěvníky zachován průhled na architektonicky velmi zdobnou štítovou stranu budovy. Potok po levé straně byl lemován řadou olší. Rovněž manipulační příjezdový prostor pro zásobování mezi hlavním objektem a potokem byl chráněn skupinou dřevin. Parčík pokračoval jihozápadním směrem dále do údolí, kde byl zakončen již vzrostlým javorem. Obvod pozemku kopírovala okružní pěšina sloužící ke krátkým procházkám restauračním areálem. Lemována byla tujemi, tisy a listnatými keři. Rovněž v této části byl záměrně vytvořen průhled na budovu. Do současné doby se v parku zachovala většina původně vysázených dřevin. Z malých stromečků, tak jak jsou vyobrazeny na dobových pohlednicích, jsou staletí velikáni, někdy již věkem a absencí odborného zásahu zchátralí. Park zarůstá náletovými dřevinami a plevelnými bylinami. V prostoru jihozápadní části parčíku byla v roce 1970 vybudována umělá nora a pořádaly se zde závody v norování. Vnitřní oplocenka se stříškou dodnes parku na kráse nepřidává. V loňském roce byla velká část náletových křovin odstraněna; opomenuta zůstala část skrytá za budovou, kde trůní nevzhledná a rozpadávající se unimobuňka.

Z hlediska dendrologického si pozornost zaslouží především čtyři exempláře jedlovce kanadského (Tsuga canadensis) a tři statné borovice černé (Pinus nigra) rostoucí v níže položené části parku. Vpravo před rozbořených schodištěm rostou dva mohutné a v rámci parku nejvyšší jehličnany. Jsou to jedle kavkazské (Abies nordmanniana), v horních částech korun zdobené jmelím. Téměř všechny zde vysázené smrky stříbrné (Picea pungens argentea) prosychají a odumírají. Dřevinou ochranářsky nejhodnotnější je bezesporu obrovský javor klen (Acer pseudoplatanus) rostoucí už za oplocenou částí parku směrem do nitra údolí. Tento téměř dvě stě let starý strom je v dobrém zdravotním stavu a zasloužil by si být vyhlášen jako strom památný. Rovněž dvě skupiny starých a v červnu nádherně růžově kvetoucích pěnišníků (Rhododendron skup. Catawbiense) si zaslouží cílenou ochranu. Jako botanické zajímavosti uveďme ještě cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis) rostoucí v úvodní části parku a borovici limbu (Pinus cembra) ukrytou mezi dvěma jedlovci v prostoru bývalé skalky.

Schéma rozmístění dřevin v parku v roce 2005

1  Zerav západní (Thuja occidentalis)
2  Tis červený (Taxus baccata)
3  Javor klen (Acer pseudoplatanus)
4  Olše lepkavá (Alnus glutinosa)
5  Třešeň (Prunus sp.)
6  Jedlovec kanadský (Tsuga canadensis)
7  Borovice černá (Pinus nigra)

  8  Smrk pichlavý (Picea pungens argentea)
  9  Borovice limba (Pinus cembra)
10  Jedle kavkazská (Abies nordmanniana)
11  Líska obecná (Corylus avellana)
12  Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
13  Cypřišek nutkajský (Chamaecyparisnootkatensis)
14  Pěnišník (Rhododendron skup. Catawbiense)

© 2010 - 2017  RYCHLEBY.CZ   |  info@rychleby.cz  |  Licenční podmínky